Program 32. ročníku

Zapadající slunce v horkém podvečeru prosvítá zelenými listy kaštanu, za doprovodu zpěvu ptáků se u krumvířského amfiteátru začínají houfovat lidé krojovaní i v „civilu,“ s hudebními nástroji i bez nich, do dálky se nese šum hovorů smíšený se zvukem muziky. To vše znamená jediné – tradiční folklorní festival Kraj beze stínu je tady!

Jako obvykle se ještě před oficiálním zahájením na pódiu odehraje za doprovodu Mužského a Ženského sboru z Archlebova to méně formální zpívání „pod kaštany.“ Společně s přehlídkou a degustací vín z deseti regionálních vinařství atmosféru doplní cimbálová muzika Primáš s primášem Janem Coufalem.

Účinkují:

Mužský sbor z Archlebova

Mužský sbor z Archlebova vznikl na sklonku minulého tisíciletí v roce 1999, čímž se řadí mezí nejstarší mužské
sbory na Ždánsku. Ke dvacátému výročí natočil pod vedoucím, kterým je od samého počátku Tomáš
Hořava, CD – Z Archlebova cestička. V současné době má sbor 19 členů.

Ženský sbor z Archlebova

Myšlenka založení ženského sboru v Archlebově vznikla nedávno, a to v roce 2019, kdy se ženy poprvé sešly.
V současnosti čítá 21 stálých členek a vede ho vášnivý folklorista a zkušený vedoucí Marek Hojač. Repertoár
ženského archlebovského sboru tvoří především písně z Hanáckého Slovácka, ale i jeho okolí.

Podivnou hru světla a stínu uzřeme v tomto kraji pouze v nebeských výšinách. Slunce tu v nejlítějším boji s vyvýšenými mraky trhá jejich bílé okraje a kus po kuse odhazuje je stranou. Vzduchem proniká jakási píseň. Slyšet v ní všechen lidský zármutek, bolest, štěstí, životní sílu i radost. Stačí jen dobře zalistovat v tom herbáři květů lidových písní z Kraje beze stínu a uvidíme, co vtipu, důmyslu a rovněž opravdového humoru mnohé z nich obsahují. V podobě žhavé koule vyplouvá na široširou prostoru nebe. Rázem se nám před očima mění celý nebesklon. Pohleďte – toť lidová kultura Hanáckého Slovácka…

„ Je to boží krása…“ Jan Herben

V letošním roce se již po dvaatřicáté otevřou brány krumvířského amfiteátru a po čtyřleté pauze způsobené celosvětovou pandemií se rozezní slavnostní fanfáry oznamující začátek festivalového víkendu plného folkloru, dobrého vína, zpěvu a tance. Za doprovodu CM Primáš a CM Šmytec se představí významní představitelé lidové písně a taneční interpreti z Hanáckého Slovácka, kteří navodí atmosféru na více než desítku pořadů s více než pěti sty účinkujícími, jež bude možné zhlédnout v následujících dvou dnech.

Účinkují:

Natálie Jungmannová z Vrbice – vítězka Zpěváčka Hanáckého Slovácka v kategorii 7–9 let,
Ludmila Malhocká z Velkých Pavlovic – letos jubilující sólistka BROLNu,
Mužský sbor z Archlebova – významný představitel mužského sborového zpěvu na Hanáckém Slovácku,
Michal Janošek z Vrbice – letos jubilující sólista BROLNu,
Tanečníci NS Vonica – letos jubilující taneční skupina z Krumvíře.

K folklornímu festivalu Kraj beze stínu patří neodmyslitelně i předkolo soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku regionu Hanácké Slovácko, která se v Krumvíři koná pravidelně již od roku 1989. Po čtyřech letech nucené pauzy se tak verbíři vrátí na krumvířský amfiteátr, aby předvedli své taneční umění a soutěžili o postup na MFF ve Strážnici.

Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným, zvláštního rázu. Přestože se tančí povětšinou hromadně, je tanec pro každého tanečníka nejen individuálním vyjádřením své místní a regionální příslušnosti, ale také tanečního umění, výrazu a povahy. Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tj. najímání, ucházení se) a jeho původ lze najít v podobě náboru do vojenské služby. Slovácký verbuňk se skládá obvykle ze tří částí. První z nich je: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka, pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu, velmi individuální. Předzpěv je následován pomalou taneční částí, která je pak vystřídána taneční část rychlou.

Verbuňk na Hanáckém Slovácku silně ovlivňují dva jiné regiony. V severní části regionu je značný vliv sousedního regionu Kyjovsko, obce v jižní části silně ovlivňuje region Podluží. Proto má hanáckoslovácký verbuňk varianty dvě. Na severu postrádá pomalou taneční část a začíná ve středním tempu. Podobně tomu bylo dříve i na jihu, avšak tam se v současnosti stále více prosazuje před část středního tempa i část pomalá. Pomalý – či lépe středně rychlý tanec je lehký, taneční prvky směřují do výšky. Ve všech částech tance jsou kolena spíše při sobě, převládají figury drobné, většinou s pohybem nohou od kolen dolů, velmi často zkřižmo, občas prostřídané výskoky s ohnutím jedné nebo obou nohou zánožmo pod tělo, obvykle s potleskem o holeň nebo opatek holínky.

Tanec má v obou částech tohoto regionu umírněný charakter, nebohatý na taneční figury. Tanečníci mají při tanci tělo zpříma, hlava bývá poněkud skloněna ke sledování nohou. Bohatě zdobený klobouk svobodných je těžký a při skloněné hlavě by mohl spadnout, proto ho někteří chlapci při verbuňku a cifrování drží v ruce. Na dlouhé pentle, které jsou rovněž součástí kroje svobodných, tanečníci neberou ohled, jen zcela výjimečně při dřepových figurách, kterých však užívají málo.

Porotci při hodnocení posuzují zpěv a správné použití dialektu. Z hlediska pohybového je důležitá náročnost, množství, pestrost, návaznost a úroveň provedení tanečních prvků a figur. Tanečník musí rovněž zvládnout prostorové uspořádání, kompozici a gradaci tance.

Slovácký verbuňk byl zapsán 25. listopadu 2005 organizací UNESCO na seznam Mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Tento mužský lidový tanec se tak stal první oceněnou nemateriální památkou naší země a zařadil se mezi devadesát prohlášených fenoménů z celého světa. Byl především oceněn pro svou vysokou uměleckou úroveň a zároveň byl označen za výraz kulturní identity celé oblasti.

Porotci v letošním roce jsou:

Miroslav Vymazal, původem z Velkých Pavlovic

Miroslav Vymazal se v roce 1991 stal vítězem verbířské soutěže ve Strážnici. Během svého života navštěvoval jako tanečník Slovácký krůžek Brno. S folklorním souborem Světlovan Bojkovice navštívil také Mexiko v rámci světové folkloriády. V současnosti je garantem soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku za Hanácké Slovácko.

Petr Vozár, Uherský Brod

Petr Vozár se ve své verbířské kariéře umístil na stupních vítězů ve Strážnici. Působil také jako tanečník Slováckého krůžku v Brně nebo FS Jánošík. Později se stal vedoucím a zároveň i tanečníkem souboru Rozmarýn. V současnosti je členem poroty soutěže verbířů ve Strážnici za Uherskobrodsko a garantem soutěže pro Uherský Brod – Vlčnov.

Zdeněk Duroň, Ždánice

Zdeněk Duroň je dlouholetý tanečník, choreograf a stále aktivní člen Chasy ze Ždánic. Zároveň je také lektorem tance verbuňk a pravidelný člen poroty našeho regionu.

Štěpán Melichar, Velké Pavlovice

Štěpán Melichar se v minulosti mnohokrát účastnil soutěže verbířů ve Strážnici, kde se třikrát umístil na stupních vítězů. V roce 2015 pak získal i cenu poroty seniorů ve Strážnici za výrazný příspěvek k uchování a rozvoji verbuňku na Hanáckém Slovácku. Byl také aktivním tanečníkem v souboru Zavádka Čejkovice a NS Břeclavan.

Antonín Valihrach, původem z Krumvíře

Antonín Valihrach se během svého verbířského působení v roce 1975 umístil na třetím místě v soutěži verbířů v Tvrdonicích. Za svůj život působil také jako tanečník Osvětové besedy Krumvíř.

Cimbálová muzika Vonica z Krumvíře je již desítky let stálicí kulturního dění nejen na Hanáckém Slovácku. V roce 1981 se zrodila z dětské cimbálové muziky, které se po svém příchodu do Krumvíře ujal Ing. Jan Kachyňa. Před dvěma lety tak (ne)oslavila své čtyřicáté výročí.

Za dobu existence Vonice se v ní vystřídalo mnoho muzikantů. Všem jistě zůstalo v paměti trio krumvířských kluků: Jindřich Demela, Libor Otýpka a Jiří Kučera, které bylo Vonici věrné po dlouhé roky. Letitým členem byl klarinetista Jaroslav Konečný. Podle dochovaných fotografií je možné zjistit, že v muzice působili také další Krumvířáci: Petr Synek nebo Slávka Hochová. Nelze opomenout ani prvního primáše Vonici, kterým byl pan Josef Donné.

Od počátku hrají ve Vonici také muzikanti z okolí. Mezi nimi byli cimbalistka Renata Urbánková a violista Jan Zaviačič, oba původem ze sousedního Terezína. Jak je všem jistě známé, Jenda dosud ve Vonici nejen hraje a zpívá, ale především je jejím uměleckým vedoucím. Primášem muziky, kterého můžeme v popředí vidět doposud, je František Koráb z Boleradic. Vonica byla vždy souborem převážně mužským, přesto se objevilo pár výjimek, mezi které se po delší dobu řadila houslistka Petra Soukupová z Morkůvek. Po několika letech v poměrně stabilním složení přijala muzika do svých řad houslistu Antonína Bukovského z Kobylí, Petra Koutníka a klarinetistu Petra Kavalíra, basisty Josefa Malhockého a Josefa Voláka, všechny z Brna. Jana Kachyňu nahradil za cimbálem valašský rodák, nyní rovněž Brňák Martin Zeman.

Na vystoupeních Vonici bylo čas od času možné zahlédnout hostující zkušené muzikanty, kterými byli například Jiří Zachovalý z Velkých Bílovic, Karel Martiš, dlouholetý primáš Orchestru lidových nástrojů Vojenského uměleckého souboru Ondráš, nebo bratři Miroslav a František Zachovalí. Zajímavým hostem, který nakonec ve Vonici zapustil kořeny a muziku dodnes obohacuje o zvuk violoncella, je Ludmila Nováková/Mrázková z Borkovan.

Součástí CM Vonica byla od roku 1983 taneční složka nesoucí stejný název, jejíhož vedení se ujal Libor Petráš, následně pak Petr Konečný. Pod záštitou Osvětové besedy Krumvíř a JZD Brumovice začínalo celkem osm párů, které se věnovaly nejen tancům z regionu Hanáckého Slovácka, ale součástí tanečního repertoáru byly také tance z Kyjovska, Strážnicka a Uherskohradišťska. Podle dochovaných oděvních součástek, které se nacházejí ve sbírkách Městského muzea v Kloboukách u Brna a jež byly datovány do období konce 19. století, byly pořízeny kroje taneční složky.

První vystoupení proběhlo právě tady, v Krumvíři na Kraji beze stínu. Následovaly přehlídky souborů, besedy u cimbálu, fašanky nebo krojované plesy nejen v Krumvíři, ale i v blízkém či dalekém okolí.

Taneční soubor svou aktivní činnost oficiálně ukončil v roce 2002. Nadále se však příležitostně schází několik generací bývalých tanečníků, kteří s nadšením opětovně nacvičují původní taneční pásma. Lze tedy konstatovat, že v současnosti je soubor mnohem početnější než v dobách své aktivní činnosti.

Cimbálová muzika Vonica s kapelníkem a uměleckým vedoucím Janem Zaviačičem a primášem Františkem Korábem
během dnešního večera vystoupí se svými sólisty – Ludmilou Novákovou, Janou Kocmanovou/Zaviačičovou, Martinem Foretníkem, Františkem Korábem, Janem Zaviačičem a Petrem Kavalírem. Představí se i milí hosté, kterými jsou Miroslav Dudík, Liselotte Rokyta, Magdalena Múčková, Jan Rokyta, Pavel Rokyta a Jan Coufal. Výroční koncert CM Vonica z Krumvíře doplní svými pásmy již zmíněná taneční skupina souboru Vonica.

Hosté pořadu:

Miroslav Dudík

Miroslav Dudík je ve folklorním světě uznávaným houslistou, zpěvákem, upravovatelem lidových písní a organizátorem folklorního života na Slovensku. Několik let působil jako primáš muzik při souborech Gymnik a Lúčnica, čtyři roky účinkoval v Orchestru opery SND a čtyřicet čtyři let byl pak koncertním mistrem a uměleckým šéfem Orchestru ľudových nástrojov Slovenského rozhlasu v Bratislavě (OĽUN). V současnosti Miroslav Dudík sólově vystupuje s klavíristou a hudebním skladatelem Igorem Bázlikem, klavíristkou Martinou Ovečkovou a akordeonistou Rajmundem Kákonim. Miroslav Dudík je také nositelem mnoha ocenění. Jako prvnímu Slovákovi mu byla v roce 2014 v italském San Giovanni Rotondo udělena cena „Oscar Mondiale del Folklore 2014“ od IGF (International Union od Folklore Association – Mezinárodní unie folklorních sdružení).

Magdalena Múčková

Magdalena Múčková je zakládající členkou a uměleckou vedoucí Cimbálové muziky Danaj ze Strážnice, kde působí jako cimbalistka, zpěvačka a upravovatelka lidových písní. Muzikantské a taneční začátky prožila v hanáckoslováckém souboru Zavádka. Už v době brněnských studií působila jako cimbalistka a sólová zpěvačka BROLNu, několik let byla redaktorkou Českého rozhlasu. V současnosti pracuje jako moderátorka a redaktorka TV Noe, pedagožka ZUŠ Veselí nad Moravou a členka dramaturgicko-produkční a programové rady MFF Strážnice, spolupracuje s Českou televizí. V roli moderátorky se s ní potkáváme již několik let i na Kraji beze stínu.

Liselotte Rokyta

Liselotte Rokyta je respektovanou hráčkou na Panovu flétnu, jejíž hru studovala u mezinárodně uznávaného rumunského virtuóza Nicolae Pirvu na Conservatoriu v Hilversumu a v Amsterdamu. Liselotte pravidelně spolupracuje s kanadsko-nizozemským varhaníkem André Knevelem, nizozemským varhaníkem Martinem Mansem a Jaroslavem Tůmou z České republiky. Se svým manželem Janem Rokytou vytvořila netradiční
nástrojové duo spojením Panovy flétny a cimbálu. Liselotte je od roku 2008 diplomovaným „Vinologem“ nizozemské Vinné Akademie a vlastní rovněž takzvaný „Advanced Certifcate,“ mezinárodně uznávaný diplom britské organizace Wine & Spirit Education Trust (WSET).

Jan Rokyta

Jan Rokyta působí jako cimbalista Ensemble FLAIR. Hru na cimbál studoval u Ludmily Dákové na Konzervatóriu v Bratislavě a hru na zobcovou flétnu u Wlatera van Hauweho a Paula Leenhoutse na Sweelinck-Conservatoriu v Amsterdamu. Svou kariéru zahájil v Cimbálové muzice TECHNIK Ostrava. Mimo to byl stálým hostem BROLNu a OĽUNu, kde spolupracoval také s Jindřichem Hovorkou, Miroslavem Dudíkem nebo Štefanem Molotou. V současné době je externím hudebním redaktorem Českého rozhlasu, uměleckým ředitelem Mezinárodního folklorního festivalu MUSICA PURA v Ostravě a dramaturgem kulturní společnosti Akord & Poklad. Mimo hudby se Jan Rokyta profesionálně věnuje i vínu, je diplomovaným „Vinologem,“ vyučuje na Pražské Vinné Akademii. V roce 2009 se stal laureátem nizozemské degustační soutěže Prix Pommery a zároveň „Nizozemským Vinologem roku 2010.“

Pavel Rokyta

Pavel Rokyta je vynikající violista, basista a cimbalista. Vyšel z domovské Cimbálové muziky TECHNIK Ostrava,
kde pod vedením svého otce Jana Rokyty st. získal bohaté zkušenosti, které uplatňuje ve své současné kapele Ondřejnica a výchově vlastních dětí. Je uznávaným a žádaným muzikantem. Jeho spolupráce s CM Vonica trvá více jak třicet let.

Jan Coufal

Jan Coufal je primášem cimbálové muziky Primáš z Boleradic a zároveň i výborným zpěvákem. S CM Vonica už spolupracuje více jak šest let. Na webových stránkách jeho domovské cimbálové muziky se můžeme dočíst, že „Z brněnského regionu přičuchl k tomu správnému – Hanáckému Slovácku, a to se mu stalo osudným. Kromě skvělé muziky si tu totiž našel ženu…“ A tak je spřízněn s primášem Vonici Františkem Korábem a stal se otcem tří chlapců. Jelikož jeho žena Veronika i její bratranci jsou taktéž muzikanti, vytváří se nám tu nový „boleracký muzikantský klan.“

Jako již tradičně, ani letos nesmí chybět zakončení sobotního festivalového večera besedou u cimbálu, letos společně s CM Primáš. Cimbálová muzika pocházející z Boleradic s primášem Janem Coufalem čítá sedm členů, přičemž v oblasti Hanáckého Slovácka se pohybuje již od roku 2006, kdy jako čerství absolventi dokončili ZUŠ Klobouky u Brna.

Besedy u cimbálu jsou dokladem toho, že folklor je blízkou a důležitou součástí místních životů – Primáš je tu nejen k poslechu, ale především k tanci a zpěvu. V této části programu se totiž nabízí divákům jedinečná příležitost probudit v sobě účinkujícího. Každý návštěvník si tak může vytvořit svůj vlastní pořad, ve kterém má možnost sehrát hlavní roli tanečníka i zpěváka!

V tuto chvíli nezbývá už nic jiného než se naladit na tu správnou notu, přistoupit blíže a zapálit v sobě oheň účinkujícího…

Děti – sůl země. Pro někoho balzám na duši, pro jiného živelná pohroma. Ať tak či onak, jako každý rok mají na festivalu své oprávněné místo, aby nám ukázaly, že jsou připraveny pokračovat ve folklorních tradicích. Důležité je si uvědomit, že pokud bychom dětem jejich prostor nedali, neměli bychom následovníky v podobě členů dospělých souborů, které se sice mnohdy těší větší oblibě, ale jejich tanečníci či zpěváci začínali právě zde, v dětské části programu.

V úvodním nedělním pořadu se tak i letos představí výseč dětských souborů a muzik regionu Hanáckého Slovácka. Téměř dvě stovky účinkujících ztvární zvyky, tradice či hry, kterými si děti zkracovaly volné chvíle. Těšit se tak můžete na hledání pokladu, hru na svatbu nebo pravou jihomoravskou zabijačku.

Účinkují:

Dětský folklorní soubor Kalubáček

DFS Kalubáček činný pod spolkem Okolo Luže vznikl roku 2011 na Vrbici. Pod vedením Lenky Janoškové, Jarmily Cichrové a Markéty Fridrichové jej navštěvují děti od tří let. Svá pásma představují nejen na folklorních festivalech, ale i na jiných vrbických akcích jako je Den matek nebo Vrbecká dědina. Soubor doprovází CM Palička při ZUŠ Velké Pavlovice s vedoucím Michalem Grombiříkem a primášem Edwardem Prestonem.

„Maličká su“

Sólisté:
Běla Kočková – cena diváků na přehlídce Zpěváček Hanáckého Slovácka
Marie Marková
Emilka a Sienka Mans

Dětský folklorní soubor Pantlička

Počátky dětského folklorního tanečního souboru Pantlička z Krumvíře se datují až do roku 1978, kdy poprvé vystoupil na Kraji beze stínu. Dlouholetou vedoucí byla paní Ludmila Požárová, která vycházela z dětských her, písní a tanců našeho regionu, ale především se snažila využít přirozené chování dětí. V roce 1990 ukončila Pantlička svoji činnost a během let proběhlo několik pokusů o její oživení. Soubor v dnešní podobě funguje od roku 2016, přičemž současné vedoucí Božena Svobodová a Kateřina Valihrachová se snaží navázat na úspěšnou historii.

„O pokladu“ – Pásmo znázorňuje dívky, které vyhnaly housata na pastvu, ale zaujala je pověst o pokladu schovaném pod grumvířskú lúkú. Dostat se k němu ale není vůbec snadné, protože na ně čekají nástrahy v podobě komárů nebo hastrmana. Doprovází CM Primáš s primášem Janem Coufalem.

Cimbálová muzika ZUŠ Klobouky u Brna

Současná muzika s primáškou Karolínou Hanzalovou byla založena v září 2021 pod vedením Martina Husáka za asistence Jindřicha Demely. Tato cimbálová muzika je již šestou generací, která vznikla na ZUŠ v Kloboukách u Brna. Členové uskupení jsou z různých koutů Hanáckého Slovácka – Krumvíře, Těšan, Šitbořic či Klobouk u Brna. Hlavním cílem vedoucích je naučit děti lásce k hudbě a postupem času v nich vzbudit zápal pro lidovou píseň.

Sólisté:
Radek Linduška – Boleradice

Dětský národopisný soubor Nenkovjánek

DNS Nenkovjánek byl založen v Nenkovicích v únoru 2007 paní Mgr. Jaroslavou Macháčkovou. Členy souboru netvoří jen děti z Nenkovic, ale i ze Želetic nebo Stavěšic. V současnosti je soubor pod vedením Ing. Lucie Spurné, Mgr. Radky Seďové a Veroniky Linzerové. Aktuálně Nenkovjánek navštěvuje 27 dětí ve věku od pěti do třinácti let.

„Zabijačka“ – Pásmo zobrazuje Kaču v podání Zdeňky Gricové, která má pomáhat na zabijačce, ale zaspala. Děti ji probudí a dožadují se zabijačkových dobrot, tak jim Kača vysvětluje, že když jí pomůžou, dostanou něco k snědku. Dětem nezbývá nic jiného než nařezat dřevo, naloupat cibuli, zkrátit si volnou chvíli hrou a jitrnice jsou hotové. Doprovází CM Jablůčko s primášem Matějem Michalčíkem.

Dětský folklorní soubor Žižkovjánek

DFS Žižkovjánek vznikl v říjnu roku 2005 a v současnosti funguje s vedoucími Janem Ivančičem, Pavlou Bukovskou a Lidkou Vrabcovou. Soubor navštěvuje kolem 30 dětí převážně z Moravského Žižkova, ale i z okolních obcí. Děti, které jsou rozděleny do dvou věkových skupin, se učí pěvecko-taneční pásma znázorňující místní lidové zvyky a tance z velké části z Hanáckého Slovácka, ale i z jiných oblastí. Soubor doprovází vlastní CM Žižkovjánek s vedoucí Kristýnou Osičkovou a primáškou Dorotou Brůčkovou.

Menší děti: „ Jaro na louce“
Větší děti: „Klobůkový a skočná“

Dětský folklorní soubor Vrbásek

DFS Vrbásek vznikl v roce 2019 v Kloboukách u Brna. Při tvorbě názvu souboru se současné vedoucí Terézia Ondrová a Klára Šedivá inspirovaly Jakubem Vrbasem, významným regionálním národopiscem, který sbíral folklor v Kloboukách u Brna a zaznamenával život tamních obyvatel na konci 19. století. Soubor se snaží interpretovat dětský folklor převážně z Klobouk a blízkých obcí Hanáckého Slovácka.

„Každodenní práce a zábava dětí z Klobók“ – Pásmo přenese diváky v čase na přelom 19. a 20. století, kdy děti představí některé z jejich běžných pracovních povinností a her. Děj se odehrává u jedné ze společných obecních studní, která nabízela pitnou vodu. Doprovází CM Vojtěška.

Dětský folklorní soubor Palavánek

DNS Palavánek založila v Horních Věstonicích v roce 1975 paní Zlatka Krůzová, přičemž od roku 1990 sídlí v Mikulově. Soubor pod současným vedením Marie a Martiny Dostálových zpracovává tradice, které si do kraje pod Pálavou přinesli lidé z Hanáckého Slovácka, Podluží, Dolňácka, Kopanic, Kyjovska, Uherskobrodska i ze Slovenska. V neposlední řadě obnovuje Palavánek tradice a zvyky moravských Chorvatů, kteří na Mikulovsku žijí od 16. století. Doprovodnou muzikou je CM Kolík ZUŠ v Mikulově s primáškou Kateřinou Zlámalovou pod vedením Heleny Slavíkové.

„Hra na svatbu“ – Pásmo zachycuje zábavu dětí kolem Dyje. Začíná hrami dívek, ke kterým se přidávají chlapci, s nimiž si následně začnou hrát na svatbu.

Rekonstrukce tradičních lidových oděvů se začínají objevovat po 1. světové válce a souvisí zejména s potřebou podtrhnout vlastenecké cítění jejich nositelů. Postupně se objevují napříč celým územím Čech a Moravy a rozvíjejí se i v souvislosti s potřebami folklorních souborů. Mohutnou vlnu zaznamenáváme po roce 1989 a velký zájem přetrvává dodnes. Napomáhají potřebám lokálního patriotismu, mají za cíl udržet místní tradiční oděvní kulturu při slavnostních příležitostech a stále mají pevné využití v jevištních vystoupeních národopisných souborů. Pokud existuje dostatečné množství podkladů, umožňují rekonstrukce obnovit tradiční lidový oděv tam, kde již vymizel nebo se výrazně změnila jeho forma v důsledku moderního způsobu života. A v neposlední řadě představují významný zdroj informací pro vědecký národopis. Etnografové se k nim mohou vracet, neboť ty nejstarší rekonstrukce jsou skutečně staré přes 100 let.

Také na Hanáckém Slovácku zaznamenáváme snahy rekonstruovat tradiční oděv přesto, že jde o region s kontinuálním
nošením kroje. První pokusy vzešly zejména z potřeb národopisných souborů a obecních společenství.

V rámci přehlídky tak jako první bude představena rekonstrukce kroje původního Folklorního souboru Vonica Krumvíř. Vznikla v 80. letech 20. století, kdy soubor vedli Ing. Jan Kachyňa a Libor Petráš. Inspirovali se dochovanými součástkami tradičního oděvu vystaveného v tehdejší expozici Městského muzea v Kloboukách u Brna. Nejhonosnější součástky jako vesty, kordulky a kalhoty šila a vyšívala Františka Poláčková z Archlebova. Co tvůrkyně nestihla, si pak samy členky ušily a vyšily. My si představíme a popíšeme vzorový pár.

Kvůli tomu, že tradiční lidový oděv se na Hanáckém Slovácku od poloviny 19. století, kdy máme nejstarší ikonografické doklady, výrazně proměnil a mnoho typických tradičních prvků a technik vymizelo, vzešla další potřeba tradiční podobu rekonstruovat. Tentokrát z řad etnografů a poučených tvůrců. Takovým projektem se stala spolupráce Městského muzea a galerie Hustopeče a jeho ředitelky, etnografky Soni Nezhodové, s textilní výtvarnicí paní Yvetou Petráskovou. Od roku 2007 tak vznikla řada vědeckých historických rekonstrukcí ukazujících lidový oděv z období před polovinou 19. století a z jeho poloviny. Tedy z období, kdy byl ještě součástí běžného každodenního oblečení venkovských obyvatel. Tyto rekonstruované oděvní komplety se staly jak součástí expozice hustopečského muzea, tak majetkem soukromníků, obcí i národopisného souboru Salajka Dambořice.

Významná část přehlídky tedy bude věnována těmto historickým, vědeckým rekonstrukcím. Představíme si slavnostní i všední oděv dětí, svobodného muže a sezdaných párů. Upozorníme na rozdíly v odění svobodných
a ženatých mužů a žen a ukážeme si typické prvky hanáckoslováckých krojů (tradiční výšivku, prýmky na vestách, široký límec rukávců apod.). To vše bude dokladováno na letních, zimních i obřadních oděvních součástkách. Blok doplní živé vystoupení děvčátek ve všedních kanduších i slavnostních krojích z dětského folklorního souboru Vrbásek z Klobouk u Brna. Předvedou volně rekonstruovanou, zpívanou obchůzku svatodušního obřadu nazývaného také jako královničky.

Celý pořad završí rekonstrukce tradičního slavnostního oděvu vdané ženy z Krumvíře z konce 19. století. Vznikla za podpory Spolku pro muzeum Krumvíř roku 2010. Součástí oděvu je typický svrchní kabátek, marinka, která je unikátní tím, že dataci můžeme celkem přesně určit. Rukáv kabátku, byl totiž vypodložen novinami z 15. května roku 1890. Sváteční komplet kabátku a sukně z hedvábného taftu šila Marie Šebestová pocházející z Krumvíře. Rukávce se širokým límcem, krejzlem, pochází z dílny Ludmily Esterkové z Terezína.

Mluveným slovem budou provázet přehlídku etnografky a kurátorky sbírek z Etnografického ústavu Moravského zemského muzea, Gabriela Rožková a Šárka Prokešová.

Čejkovice – malebná vesnice rozkládající se jihovýchodně od Brna v okrese Hodonín. Pro někoho jen jednou z dalších jihomoravských vesnic, které dominuje vinařská výroba. Pro jiného domov, láska, tradice.

Počátky obce Čejkovice jsou velmi úzce spjaty s řádem templářů, kteří se na našem území objevili v první polovině 13. století. První zmínka o obci pak pochází z roku 1248, kdy sem zavítal Oldřich ze Spanheimu a vydal zde listinu, ve které daroval čejkovickým templářům čtyři statky v Rakvicích. V následujících stoletích pak Čejkovice vystřídaly několik pánů. Po stavovském povstání přešly Čejkovice dekretem císaře Ferdinanda II. pod správu jezuitského řádu Tovaryšstva Ježíšova, za jejichž dob byly několikrát vypáleny. V roce 1783 pak byly odkoupeny Josefem II. a následně připojeny k hodonínskému panství.

Jednou z nejvýznamnějších osobností, které v Čejkovicích za celou dobu existence pobývali, byl i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, jenž se sem ve svých šesti letech přestěhoval. Na Čejkovice ale nikdy nezapomněl, a tak máme možnost se v Čapkových Hovorech s prezidentem dočíst:

„Můj vlastní dětský domov, to byly Čejkovice.“

V obci se stále nachází domek, ve kterém první československý prezident do svých dvanácti let žil. Najdeme v něm malé muzeum věnované osobnosti prvního československého prezidenta.

V současnosti jsou Čejkovice jednou z největších vinařských obcí v České republice s rozlohou více než 500 ha osázené půdy vinnou révou. Dominantou obce jsou dvě historické stavby – původně gotická tvrz, dnes zámek, ve kterém se nachází hotel a restaurace, a kostel sv. Kunhuty. Tradiční krojované hody se v obci každoročně konají třetí neděli v srpnu připomínající zasvěcení kostela sv. Kunhutě.

V Čejkovicích, jež se řadí k jižní části Hanáckého Slovácka, vždy byly a dodnes jsou dodržovány folklorní tradice, o čemž svědčí také množství folklorních spolků, které v obci působily. Zástupci Čejkovic vystoupili poprvé na II. ročníku Kraje beze stínu v roce 1977 a po dlouhá léta patřili k pravidelným účastníkům festivalu. Mnozí si jistě pamatují na děti ze souboru Iskérka a nezapomenutelným se stal i folklorní soubor Zavádka.

Čejkovice jsou zkrátka vesnicí, ve které se mísí jedinečná kombinace dlouhé historie, přírodních krás, vinařství a staletí udržovaných folklorních tradic.

Účinkují:

Ženský sbor Levandula

ŽS Levandula se současnou vedoucí Janou Trávníčkovou oslavil v letošním roce své první velké jubileum. Ženy rozdílného věku, zálib nebo profesí si k sobě přes písně našly cestu již v roce 2013. Vystupují s písněmi ve tříhlasové úpravě pocházejícími z Hanáckého Slovácka a okolních regionů, avšak v repertoáru mají i vánoční nebo tříkrálové koncerty. Sbor má za sebou rozhlasové natáčení a ve spolupráci s CM Šmytec vydal vlastní CD.

Mužský sbor z Čejkovic

MS z Čejkovic pod vedením Michala Sládka se zaměřuje především na přípravu výročních, vánočních i tříkrálových koncertů. Společně také secvičili Hubertovu mši. Zároveň spolupracují s ŽS Levandula nebo chrámovým sborem v Čejkovicích.

Dětská cimbálová muzika Kontra

CM Kontra čítající 12 dětí především z Čejkovic vznikla před 3 lety. Děti pod vedením Pavla Varmuži se za poměrně krátkou dobu svého fungování dokázaly vypracovat jak ve hře, tak i ve zpěvu. Jejich repertoár tvoří písně především z Hanáckého Slovácka, ale i z okolních regionů.

Doprovod – CM Šmytec s primášem Markem Trávníčkem.

Všechny obyčeje a obřady spjaté s nejrůznějšími osobními a hospodářskými zájmy člověka nejsou jen příležitostí k uplatnění folklorních projevů, ale od svého prvopočátku vedou svou rituálností k zajištění blahobytu všeho světa v celém hospodářském roce. Někdy však ani magie a symbolika nepomáhá a zlo chodí po světě v mnoha podobách. Co zlého nás v životě může potkat a jak proti zlu můžeme bojovat? Někdo jej zažene maskou na obličeji, jiný překoná zlo poctivou prací, anebo s ním bojuje se zbraní v ruce. Nejlépe však pomáhá milé slovo a hezká písnička…

Scénosled:
Ostatky na Hanáckém Slovácku – NS Pálava z Mikulova a CM Píšťalenka
Mudrování ve sklepě – Chasa ze Ždánic a CM Hojsa
Co sis chytíl, to si drž! – Ludmila Malhocká z Velkých Pavlovic a Michal Janošek z Vrbice, CM Šmytec
Travnice z Hanáckého Slovácka – ŽS Darebný ženy z Velkých Pavlovic
Na mlatě – FS Hanýsek ze Šakvic
Klebetnice – FS Salajka – Děvčata z Dambořic a CM Šternovjan
Taneční obrázky z Hanáckého Slovácka – Hanáckoslovácký krúžek z Velkých Pavlovic a CM Vinica
Písně vojenské – Mužský sbor z Dambořic
Vojna – FS Salajka z Dambořic a CM Šternovjan

Účinkují:

Národopisný soubor Pálava a Pálavští senioři z Mikulova

„Ostatky na Hanáckém Slovácku“ – Divadelně znázorněné oslavy mezi dvěma postními dobami. Charakteristické pro toto období je obecně hodování, kdy se mohlo tancovat, byly zabijačky nebo zábavy, než opět nastala postní doba. Ve vystoupení se objeví figurální tance z Hanáckého Slovácka, mužské zpěvy, tanec káčer nebo verbuňk.

Choreografie: Zlatka Krůzová a Petr Ševčík
Hudební doprovod: CM Píšťalenka, primáška Helena Slavíková

NS Pálava vznikl v roce 1979 zejména z tanečníků dětského folklorního souboru Palavánek, který byl založen v Horních Věstonicích. Od roku 1990 pak sídlí soubor v Mikulově. Soubor reprezentuje na pódiích po celé republice, ale i ve světě, folklor různých oblastí jižní Moravy, především z oblastí, ze kterých se na Mikulovsko přistěhovali lidé po 2. světové válce. Jsou jimi například Kyjovsko, Kopanice, Strání, Podluží nebo Hanácké Slovácko. Stěžejní je však pro soubor prezentace tanců, zvyků a obyčejů moravských Chorvatů, kteří přišli na Mikulovsko v 16. století a usídlili se zejména ve třech obcích – Jevišovka, Nový Přerov a Dobré Pole, odkud byli po roce 1948 násilím vystěhováni.

Vedoucí taneční složky: Petr Ševčík
Vedoucí CM Píšťalenka: Zdeněk Slavík
Vedoucí NS Pálava: Vladimír Michna

Chasa ze Ždánic

„Mudrování ve sklepě“ – Pásmo znázorňuje posezení ve sklepě v období masopustu, kdy se lidé sejdou na poslední rozverné koštování jak vína, tak dobrého jídla před nastávajícím dlouhým půstem. Ke zhlédnutí budou různé ostatkové obyčeje, vzájemné škádlení mezi muži a ženami s písněmi a tanci a také zvyk, při němž ženy před škaredou středou uplatňují svá práva, kdy jim muži musí za jejich služby zaplatit dobrým pitím – ženy muže „oholí“ dřevěnou třískou nebo husí „perótkó.“

Choreografie: Zdenek Duroň
Sólisté: Lucie Horáková, Eliška Škrháková, Hynek Svršek
Hudební doprovod: CM Hojsa, primáška Jana Švaňhalová

V roce 2009 si zakládající členové souboru Ždáničan řekli, že přenechají svá místa mladším tanečníkům. A tak se ti dříve narození spojili a začal pracovat nový soubor Chasa ze Ždánic. Soubor zpracovávající písně a tance z Hanáckého Slovácka vystupuje nejen na oslavách v obci a okolí, ale i na folklorních festivalech ve Strážnici, Kyjově, Miloticích nebo Krumvíři.

Vedoucí: Lucie Horáková

Ludmila Malhocká z Velkých Pavlovic a Michal Janošek z Vrbice

„Co sis chytíl, to si drž!“ – Scénka ze selského života s lidovými písněmi z Hanáckého Slovácka. Manželství není vždy procházkou rájem. Občas je manželka či manžel sveden na scestí a druhý v páru se musí obrnit trpělivostí. Tak se stalo i v jedné dědině na Hanáckém Slovácku. Kača měla velké trápení se svým manželem Jožkou. Zamlada to byl chlapec urostlý, pohledný. Hospodář k pohledání. Kača byla výborná kuchařka a tak byl Jožka časem urostlejší víc než dost a po dobrém jídle měl vždy potřebu i dobrého pití. Jeho revírem se už brzy po svatbě stala dolní hospoda. Kde je dolní hospoda? Dole v dědině. Tam, kde začínají první baráky, jejichž humna spouští se mírným kopečkem do Trkmanky. Kolem té říčky, klidným tokem klikatící se Hanáckým Slováckem, rozkládají se louky plné kvetoucích travin. V brzkém létě nastává doba kosení, aby se i té domácí zvířeně dostalo v zimě mlsného přilepšení. Není to práce lehká. Kosení, hrabání, obracení a pak i naložení sena na vůz potřebuje fortelný záběr. Něco zvládne žena sama, ale není nad sílu pořádného muže. Naše Kača zůstala na celou práci sama. A tak si jde k vám, divákům, trochu postěžovat…

Kača Hrabalova – Ludmila Malhocká
Jožka Hrabaluj – Michal Janošek
Hudební doprovod – CM Šmytec, primáš Marek Trávníček
Autor: Zuzana Martinková

Ludmila Malhocká: Pochází ze známé folkloristické rodiny Melicharů z Velkých Pavlovic, kteří vychovali a svým zápalem pro folklor ovlivnili další generace folkloristů. Od malička ji rodiče strojili do kroje a vedli ji k lásce k lidovým tradicím i hudbě. Zpívala s řadou cimbálových muzik, např. CM Kasanica z Mikulova, CM Hudci z Kyjova, CM Vonica z Krumvíře, VUS Ondráš, CM Grácia a od roku 2006 je sólistkou BROLNu.

Michal Janošek: Od dětství hraje na klarinet v cimbálových muzikách, např. v Kobylí, v devadesátých letech byl členem CM Stanislava Polácha z Velkých Bílovic. Hrál také v muzikách, které doprovázely soubory Zavádka, Ždáničan nebo Dolina z Velkých Pavlovic. Pět let byl členem muziky souboru Lipovjan a od roku 2000 je stálým členem CM Klaret z Mikulova. Od roku 2016 působí jako sólový zpěvák BROLNu.

ŽS Darebný ženy z Velkých Pavlovic

„Travnice z Hanáckého Slovácka“ – Písně, které si dívky a ženy zpívaly při sečení trávy, anebo při jiných příležitostech a pracích na louce.

Augusta Šebestová v knize Lidské dokumenty popsala období sečení trávy takto: „To bývalo zpěvu při tem sečení. Stejno ho sušili, a dyž bylo usušený, šél hrabat kde kdo z domu, aji ty hospodyně, co nikdá nešly do pola. Pěkně se ženský nafrndily a to taky bylo veselo, no tolej lidu a zpěvu, hajní v lesi ani nedýchali, co poslúchali.“

Choreografie: Darebný ženy
Hudební úprava: Zuzana Martinková
Sólo cimbál: Jan Melichar

Ženský sbor, který je součástí Hanáckoslováckého krúžku, působí od roku 2019 a svou premiéru si odbyl právě zde v Krumvíři, na Kraji beze stínu. Sbor se snaží prezentovat a propagovat především hanáckoslovácké lidové písně. Ty hledá v původních, velmi starých zpěvnících, např. z 19. století. Hudebně sbor doprovází Mirka Šubíková se svou harmonikou.

Folklorní spolek Hanýsek ze Šakvic

„Na mlatě“ – Právě zde, na mlatě, se po sečení obilí sejdou mladí i staří, kteří společně chtějí uložit nářadí, odpočinout si a taky se trochu pobavit. Dokončit práci přichází i tři tetky, které dělají obřísla a celou dobu něco komentují a kdekoho pomlouvají. Na mlatě se také objeví děvčica, která se k práci moc nemá, a zároveň ani nechce hocha, který je do ní zakoukaný. Od tetek se tak dočká hanlivého komentáře. Na jejich popud také nejstarší kluci vytáhnou nástroje a pustí se do hraní. Společně si všichni zatancují kolové tance, skočnou, procházení po kruhu a kanafasku. Na mlatě se ale objeví i dva přespolňáci, a tak se to neobejde bez hašteření, posměšků a dokazování, jestli jsou lepší Šakvičáci nebo přespolní Pavlovčáci. Během těchto slovních hrátek proběhne skočná, mlácení nebo mletí obilí, ale úplně jinak, než by divák čekal.

Choreografie: Ivana Holásková
Hudební doprovod: Miroslava Šubíková a CM složená ze členů souboru

DfS Hanýsek ze Šakvic letos oslaví již 20. výročí existence. Od roku 2003 se v něm vystřídalo více než 200 dětí, přičemž v současnosti jej navštěvuje dětí 65. Odchovanci Hanýska tak získali díky několika letům strávených v souboru vztah k lidové hudbě, písním a tradicím. V začátcích soubor čítal pouze členy ze Šakvic, v současnosti má ale dosah až do 15 okolních vesnic. Soubor vystupuje nejen v širokém okolí, ale i po celé republice na nejrůznějších akcích, festivalech, přehlídkách nebo plesech. V minulosti také zavítal do Bulharska, Maďarska nebo na Slovensko. DfS Hanýsek se zaměřuje na písně a tance Hanáckého Slovácka, přičemž pásma zobrazují všechny oblasti života člověka na vesnici. V souboru působí mimo jiné i vítězové dětské národní verbířské soutěže – Marek Hanák, David Huňař, Ondra Huňař a Daniel Holásek. A také Ondřej Tóth – vítěz národní soutěže ve zpěvu.

Vedoucí: Ivana Holásková, Petra Osičková, Marcela Horová

Děvčata z Dambořic - Folklorní soubor Salajka

„Klebetnice“ – Dívčí pásmo o tom, co vše mohou baby na vesnici pomluvit.

Choreografie: Šárka Kratochvílová
Hudební doprovod: CM Šternovjan, primáš David Šinderbál

FS Salajka je hudební a taneční soubor, který zpracovává nejen tance, ale také písně z Hanáckého Slovácka, Kyjovska a dalších regionů Moravy a Slovenska. Soubor Salajka byl založen v roce 2002 manželi Trumpešovými a již od začátku se věnuje jak klasickým folklorním číslům, tak scénicky upraveným, se kterými získal
již řadu ocenění. Kromě taneční složky sdružuje i mužský pěvecký sbor, ženský pěvecký sbor „Děvčata z Dambořic“ a dětské soubory Salajenka a Salajenečka. Za dobu své existence výrazně přispěl k obohacení kulturního života a zachování tradic v Dambořicích. S tím souvisí i obnovení kroje z let 1820 a jeho použití nejen pro dospělý soubor, ale i pro děti. Vystupoval na řadě festivalů jak doma, tak i v zahraničí, jako je Turecko, Kostarika, Řecko, Chorvatsko, Polsko, Bělorusko aj. V současné době má dospělá složka 22 tanečníků. Celé sdružení pak čítá kolem 110 členů a je doprovázen cimbálovou muzikou Šternovjan s primášem Davidem Šinderbálem. Spolu s obcí Dambořice je spolupořadatelem Soutěžního festivalu folklorních souborů, který se koná v Dambořicích každý sudý rok.

Vedoucí: Veronika Hamanová, Martin Vašíček

Hanáckoslovácký krúžek z Velkých Pavlovic

„Taneční obrázky z Hanáckého Slovácka“ - Výběr z tanců, které naši předci ve Velkých Pavlovicích a okolí kdysi tancovali.

Hanáckoslovácká skočná patří mezi nejstarší taneční projevy typické pro náš region. Tance skočného charakteru jsou rozšířeny po celém Slovácku, různé varianty můžeme vidět např. na Kyjovsku, Podluží atd. Na Hanáckém Slovácku je to bohužel již archaický tanec, v přirozeném prostředí různých slavností jej už neuvidíte, a proto vám ho Hanáckoslovácký krúžek připomene alespoň v Krumvíři na jevišti.

Figurální tance oproti skočné pocházejí z nejmladší vrstvy tanců, vznikaly přibližně v 17. – 19. století, a jejich pohybová skladba je pevně vázána na jednotlivé takty či úryvky jediné písně.

Choreografie: Zuzana Martinková
Hudební doprovod: CM Vinica, primáška Eva Mokrá

Současní pavlovští „krúžkaři“ navazují na činnost folklorních spolků působících ve Velkých Pavlovicích již od konce 40. let 20. století. Snaží se udržovat živé tradice, ale i objevovat ty již dávno zapomenuté a pro potěšení všech diváků je převádět na jeviště. Součástí „krúžku“ je kromě tanečníků a ženského sboru Darebný ženy i doprovodná cimbálová muzika Vinica s vedoucími Jaroslavem Buchtou a Janem Melicharem a primáškou Evou Mokrou.

Vedoucí: Zuzana Martinková

Mužský sbor z Dambořic

„Vojenské písně“

Mužský sbor z Dambořic vznikl na začátku roku 2006 a u jeho vzniku stáli především Vilém Trumpeš a Jiří Kroupa. Sbor se svým repertoárem zaměřuje především na obnovu již zapomenutých písní z Dambořic, nicméně jeho repertoár tvoří i písně z celého Slovácka.

Vedoucí: Martin Vašíček st.

Folklorní soubor Salajka z Dambořic

„Vojna“ – „ Já mám kyrys na svým těle, nebojím se nepřítele. Nepřítele, ani Turka, neudělá mně nic kulka… srdce se plní nekonečnou prázdnotou a bitevní vřavu střídá ticho…“

Vojenské písně Hanáckého Slovácka jsou plné strachu, žalu, ale i naděje na návrat z vojny a lepší život. Staly se inspirací pro vznik tanečního čísla Salajky z Dambořic.

Hudební doprovod: CM Šternovjan, primáš David Šinderbál

Kyjovské Dolňácko je rozsáhlé území mezi Uherskohradištskem, Strážnickem, Hanáckým Slováckem a Podlužím. Jeho severní hranici tvoří vrcholky Chřibů, na jihu pak sahá téměř až k řece Moravě. Svůj název nese podle svého centra – města Kyjova. Území na sever od něj se označuje jako severní Kyjovsko a k jeho nejvýznačnějším obcím patří Nětčice, Boršov (dnes části Kyjova), Kostelec, Bukovany, Ježov, Hýsly a další. Jižní Kyjovsko je pak definováno obcemi Svatobořice-Mistřín, Milotice, Ratíškovice, Dubňany a Vacenovice. Jedná se o jeden z etnografických regionů, kde se dodnes zachovaly starobylé tradice, zvyky, obyčeje a také lidový oděv, nošený při příležitostech, jakými jsou hody, dožínky, masopusty či církevní svátky.

Nejvýznamnější akcí regionu, která se každé čtyři roky koná přímo v Kyjově, je folklorní festival Slovácký rok. Uvedený pořad „Veselo v Kyjově bývalo, veselo v Kyjově bude“ na tento ojedinělý fenomén odkazuje. V roce 2021 tomu bylo sto let od prvního ročníku Slováckého roku, a právě letos se koná jeho 21. ročník. Název Slovácký rok dostal festival jako připomínku starobylých obřadů, obyčejů a zvyků, které se odehrávají během kalendářního a rodinného cyklu.

Účinkují:

Cimbálová muzika Friška

CM Friška z Kyjova s primášem Davidem Vašulkou letos oslavila 20. výročí od svého založení. Jako cimbálová muzika začínala s Kyjovánkem, následovala několikaletá spolupráce s FS Salajka z Dambořic, se kterou procestovali jak Českou republiku, tak i zahraničí.

Slovácký soubor Kyjov

Slovácký soubor Kyjov pod vedením Václava Stixe v úvodní části programu věnovanému Kyjovsku představí zpracování typických párových a figurálních tanců společně se základními písněmi, které k těmto tancům patří.

„Ej už nás vezú“ – Soubor v první pasáži v choreografii Milana Pokoráka staršího představí sadu kyjovských skočných, které jsou nejstarším a zároveň i nejtypičtějším kyjovským tancem.

Národopisný soubor Dúbrava

Národopisný soubor Dúbrava z Dubňan pod současným vedením Mgr. Evy Veselé, který letos oslaví 45 let od založení, má v repertoáru nejen kyjovský region, ale i tance z Uherskohradišťska, Uherskobrodska, Myjavy nebo Čech. Dúbrava se zároveň prezentuje i na folklorních akcích mimo Českou republiku, jako je například slovenský festival Východná nebo mezinárodní festival v Estonsku.

„Lúka“ – V této části svého programu soubor předvede žertovné pásmo skládající se z těchto tanců: svatoborský danaj, slovenská, poskočný a kvapík. Alternativním názvem vystoupení by mohlo být „Daj sem flašku, tu máš kosu“. Byť se o kosení trávy v tomto pásmu diváci moc nedozví, o to víc se pobaví žertovným škádlením chlapců a dívek při sečení trávy.

Ženský sboreček Koňadra

Ženský sboreček Koňadra vznikl ve Vracově roku 2014. V současnosti jej navštěvuje 12 dívek a žen, které se společně věnují interpretaci lidové písně, a to zejména z regionu Moravského Slovácka. Cílem sborečku není pouze zpěv lidových písní, ale také snaha o obnovu a zachování čistoty lidového oděvu.

Sboreček pod současným vedením Mgr. Markéty Vašulkové při svých vystoupeních doprovází CM Friška s primášem Davidem Vašulkou.

Dětský národopisný soubor Kyjovánek

Kořeny Kyjovánku sahají až do roku 1975, kdy vedoucími a zároveň i autory mnoha choreografií byli Hana Vašulková, Adéla Klingelová a Pavel Růžička. Po roce 2021 se výrazně obměnila členská základna i vedoucí souboru, přičemž dnes zde tancuje a zpívá na sedmdesát dětí. Soubor funguje v rámci spolku Folklorní sdružení Kyjov a reprezentuje dětský folklor při různých příležitostech především v Kyjově, ale i na nejrůznějších vystoupeních po celém Česku. V dnešním programu se za doprovodu CM Kyjovánek s primášem Prokopem Růžičkou představí starší skupina – Velký Kyjovánek, jehož vedoucími jsou Jana Jelínková a Agáta Šalšová.

„Na pastvě“ – V pásmu, které patří do oblíbeného a časem prověřeného repertoáru souboru, se ocitneme na jihomoravském venkově, kde kromě povinnosti pást hejno hus zbylo klukům i děvčatům spoustu času na hry, radovánky a vzájemné škádlení.

Národopisný soubor Dúbrava

„Skočné z Dubňan“ – Soubor za doprovodu CM Friška s primášem Davidem Vašulkou představí pásmo skládající
se z dubňanských skočných, které nejsou mezi lidmi až tak známé.

Slovácký soubor Kyjov

„Otevři ně milá“ – V druhé půlce svého vystoupení představí Slovácký soubor Kyjov milocké vykopávané, které se většinou označují jako slovenské. Dodnes se ale tančí na někdejším milockém panství především v Miloticích, ale i v dalších oblastech jižního Kyjovska. Víření vykopávané se provádí obíhavými krůčky (Milotice) nebo obcházivými kroky s mírným podřepem na vnitřní nohu (Ratíškovice).

Jako tradičně netradiční závěrečná část celého víkendu, ve které je dáván prostor umělcům, kteří folklor přetváří do jiných, často i modernějších podob, bude letos patřit slovenské world music skupině Banda Slovakia.

Hudební skupina BANDA Slovakia se inspiruje především tradiční slovenskou lidovou hudbou. V jejich repertoáru se nicméně objevují i jiné hudební žánry a hudba národů z celého světa. Na svých koncertech využívají tradiční hudební nástroje, ale i ty méně všední jako je například heligonka, mandolína, buzuki, panduri, koncovka, gajdice, či různé druhy perkusí. Zároveň využívají bohaté vokály s respektem k tradici a lokálním osobitostem, které ale upravují i do nových a originálních úprav.

Samotná skupina vznikla roku 2003 z členů Ľudové hudby Samka Smetanu, která se specializovala na podrobnou analýzu a interpretaci tradičních forem slovenské lidové hudby s cílem hudbu transformovat a žánrově konfrontovat podněty tradiční lidové hudby do nové a hudebně atraktivní podoby.

Členové skupiny jsou:

Samo Smetana (housle, mandolína, zpěv)
Alžběta Lukáčová (cimbál, heligonka, foukací harmonika, dudy, zpěv)
Ivan Hanula (viola, mandolína, buzuki, zpěv)
Peter Obuch (kontrabas, koncovka, zpěv)
Igor Ajdži Sabo (bicí, etnické perkuse, zpěv)
Eva Brunovská (zpěv, keyboard)

S několika alby se BANDA umístila na vysokých příčkách prestižních světových soutěží, jako například World Music Chardes Europe. Poslední desku vydala skupina v roce 2022 a nese název BANDA SI KOLEDUJE.

Kapela účinkovala v mnoha televizních a rozhlasových programech pravidelně vystupuje na festivalech jak doma, tak v zahraničí. Úspěchy zaznamenala například v Londýně, Lvově, německém Plavně, ve Vídni, nebo v nizozemském Tilburgu.

Skupina příležitostně spolupracuje i s ženským sborem Trnki z Banské Bystrice a s dudákem Jurajem Dufekem. Jelikož hudba BANDY se hodí k tanci, často tak spolupracuje i s tanečními skupinami Partia a CreDance. Zároveň koncertně intenzivně spolupracovala i s folkovou zpěvačkou Zuzanou Homolovou.